Třídenní kemp byl pro mě nakonec největší záhul na světě. Pro své kamarády jsem ale byla pořád neskutečně přitažlivá, i když jsem měla kapsáče a lil ze mě pot.
Nejprve představení. Dva hlavní instruktoři a oba Johnny. Aspoň se nespletu. Ale ostřížím okem nás sledují celkem čtyři. Následuje přísné poučení o bezpečnosti. Když nebudeme střílet, nesmíme mít prst na spoušti a zbraň musíme mít zajištěnou. Pokud to nebudeme dodržovat, přijde trest v podobě dvaceti angličáků a výš.
První trénink, dostávám do ruky zbraň a mám dát závěr dozadu. „Cože to?“ říkám si. Všichni kolem mě vědí, co dělat. Jsem tu jediná holka, tak se raději snažím být neviditelná. Moc mi to ale nejde. Protože závěr dát dozadu je pro mě strašně těžké. Naštěstí mi instruktor s uklidňujícím úsměvem mění zbraň. Stále mi to sice nejde, ale je to o kousek lepší. Mé dlaně, prsty, gelové nehty dostávají pěkně zabrat už během prvních několika minut. Být jediná holka mezi tolika chlapy má svou výhodu – dostávám úžasné střelecké rukavice, které mi v příštích hodinách a dnech zachrání ruce…
Více se dočtete zde:
Kalendář akcí