Obsazení : Policisté ČR MŘ Brno, členové Bojových simulací v počtu tří osob.

Tématické zaměření simulace Pro příslušníky PČR : hrozba zbraní, varovný výstřel, střelba po fyzické námaze, nucené tasení zbraně v bezprostřední blízkosti, krycí palba, situační přepadení, napadení policisty nožem, útok z neurčené strany, noční střelba

První bojová simulace byla zaměřena na navedení podezřelé osoby policistou do poutací polohy vleže (tj. osoba leží na břiše, ruce má zkřížené na zádech, hlava je otočená na opačnou stranu, než přichází policista) Proti podezřelé osobě bylo neúspěšně použito výzev a dalších donucovacích prostředků. Toto cvičení klade především důraz na psychiku zakročujícího policisty v kombinaci s určitou znalostí a dovedností potřebnou pro překonání odporu podezřelé osoby. Osoba především policistu neposlouchala a poté se jej snažila napadnout.(osoba vyhrožuje, přibližuje se k policistovi). Cvičení absolvoval každý policista sám, neboť v tomto případě byla zátěž na jeho psychiku dosti vysoká, než kdyby podobný zákrok absolvoval ve dvojici. Během navádění podezřelého musel policista také neustále vyhodnocovat okolí, kde se nacházely další osoby, které odváděly pozornost policisty neustálým pokřikováním a přibližováním se do prostoru zákroku.

V druhé fázi simulace musel policista věnovat pozornost nejen zajištěné osobě, ale i  vyhodnocovat okolí a střílet na cíle které mu byli určeny až v průběhu cvičení.
Při tomto cvičení se objevily určité nedostatky v psychické připravenosti policistů:
·Nedostatečné v
ěnovaní pozornosti místu dopadu varovného výstřelu
·Neúm
ěrně dlouhé a opakované vyzývání podezřelé osoby, která se jej chystala napadnout střelnou zbraní

Po tomto cvičení byla provedena krátká prověrka střelecké dovednosti policistů. Úkolem bylo po menší fyzické námaze zasahovat dvojvýstřelem dva terče na vzdálenosti 7 a 12 m. Při tomto testu se ukázalo, že policisté nebyli ze začátku schopni vůbec jakýkoliv terč zasáhnout. Někteří ani v poloze v kleče. Jako hlavní přičinu této neúspěšné střelby lze označit  nedostatečný trénink střelby po fyzické zátěži, spěch, špatná práce se spouští a nedostatky v postoji a držení zbraně.

Další simulace byla především zaměřená na schopnost policisty rozpoznat hrozbu a okamžitě na ni zareagovat. Situace byla nastavená tak, že se policisté nacházeli v kruhu kdy byli navzájem od sebe na délku natažené paže. Každý si určil číslo, které nikdo jiný neznal. Po vyslovení tohoto čísla nezúčastněnou osobou, měl ten, kterému číslo náleželo, tasit vlastní zbraň a úkolem ostatních mu bylo v tomto zabránit. Toto cvičení se evidentně některým policistům opravdu zamlouvalo a bylo zde dosahováno velmi dobrých výsledků. Cílem bylo opět procvičit reakce v případě kdy policista bude buďto kontrolovat podezřelou osobu a tato se v průběhu kontroly pokusí vytáhnout na policistu zbraň, nebo bude policista nucen tasit svoji zbraň v bezprostředním kontaktu s podezřelým, který jej napadá.

Při čtvrté akci musela dvojice policistů projít určitým koridorem, přičemž se dostala pod palbu. Jeden z policistů byl zasažen/znehybněn a druhý byl nucen opětovat palbu, krýt ústup a současně dostat svého parťáka za vzdálený kryt. Na tomto cvičení se především projevila schopnost policistů bezpečně manipulovat se zbraní a jejich fyzická připravenost. Cílem bylo ukázat, že i řešení této reálné situace není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Policista musí v tomto případě často střílet jednou rukou a současně se jedná o střelbu při fyzické zátěži. Druhou rukou se snaží svého postřeleného kolegu odtáhnout do bezpečí, přičemž velkou roli zde hraje váhový poměr mezi dvěma policisty ve hlídce. Jako hlavní nedostatek byl zde označen slabý fyzický fond některých policistů. Toto však lze odstranit pravidelným cvičením v posilovně.

Následovalo dle mého názoru velmi důležité a obtížené cvičení, jelikož se nejvíce přibližuje realitě, často ji svojí obtížností i překonává. Jejím cílem bylo odhalit slabá místa u každého policisty zvlášť tak, aby se o těchto nedostatcích vůbec dozvěděl a mohl pracovat na jejich odstranění. Bylo by nešťastné, kdyby své nedostatky policista zjistil pozdě, tedy v průběhu nebo dokonce až po skončení reálného zákroku. Policista komunikoval s osobou, která ale nedostatečně reagovala na výzvy. Bylo tedy užito donucovacího prostředku hrozba namířenou střelnou zbraní a policista začal osobu navádět na zem. Poté následovalo tzv. situační přepadení, kdy k policistovi přistoupila zezadu osoba a do policisty vrazila. Ten byl nucen se otočit a rychle vyhodnotit situaci (osoba mohla být ozbrojená nebo byla beze zbraně, jindy měla v ruce mobilní telefon, tužku atd.). Pokud byla osoba ozbrojená, policista musel reagovat střelbou, neboť se jednalo o útok z bezprostřední blízkosti. V opačném případě ji měl od sebe odstrčit a vyzvat  k opuštění prostoru.
Za zmínku stojí především dv
ě situace, kdy policista špatně vyhodnotil hrozbu a zastřelil neozbrojeného člověka s mobilním telefonem v ruce, a v druhém případě zase váhal nad použitím střelné zbraně.
V prvním případ
ě došlo ke spuštění bojové reakce, která vyústila následnou střelbou. Jelikož policista nikdy tuto situaci necvičil, neměl tedy možnost si vytrénovat a upevnit vyhodnocovací schopnost. Vlivem stresu tudíž jeho mozek zaměnil tvar mobilního telefonu za tvar nože nebo střelné zbraně.
V druhém případ
ě policista měl od začátku cvičení slabé periferní vidění a nedostatečně věnoval pozornost rukám přicházející osoby. Z tohoto důvodu měl opožděnou reakci na pachatelovu zbraň,  která na něho byla již namířena. V tomto případě bylo zcela zjevné, že policista s použitím vlastní zbraně váhal (asi 2 vteřiny) a nebyl vnitřně rozhodnutý ji použít. Hlavní příčinou je opět nedostatečná mentální průprava a absence jakéhokoliv tréninku těchto situací.

Další simulace byla postavená tak, aby si policisté reálně uvědomili nebezpečnost při napadení nožem. Toto si dovoluji označit za jednu z nejnebezpečnějších situací, která je ale v reálné praxi velmi podceňována. Důkazem mého tvrzení bylo spolehlivé zabití téměř všech zúčastněných policistů. Hlavním důvodem selhání byla absolutní absence jakéhokoliv záchranného schématu, velmi špatné vyhodnocení rizika, nástup rutiny, vliv stresu a následná špatná reakce na pachatelův útok. Dle špatné výslednosti policistů je evidentní, že tyto simulace se vůbec netrénují. Bohužel si policisté nepřipouští nebezpečnost nože a nepřemýšlí, že by tato situace skutečně mohla nastat. Při zákroku pak musí velmi rychle rozhodovat a vlivem stresu se často rozhodují chybně. Musím uvést, že všichni policisté byli nečekaným útokem překvapeni, někteří vlivem výcviku stačili alespoň sáhnout na pažbu vlastní zbraně než byli zabiti, nikdo z nich však nestačil svoji zbraň vytáhnout. Jako hlavní důvod selhání je nedostatečná mentální připravenost v kombinaci s pomalou a chybnou reakcí na útok. V této situaci jsou pouze dva způsoby řešení, které dávají policistovi větší šanci na přežití. Jejich hlavní zásadou je udržení dostatečné vzdálenosti od protivníka a jeho zbraně